blog11111

Zásada zákazu diskriminace ve vztahu ke kvalitativním kritériím hodnocení

Veřejné zakázky

Přestože zadavateli nejčastěji užívaným kritériem hodnocení je nejnižší nabídková cena, zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“) zadavatelům umožňuje nastavit v zadávacích podmínkách také jiná kritéria hodnocení, která zohledňují rovněž kvalitu nabízeného plnění a zároveň stále směřují k výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky (§ 114 odst. 1 ZZVZ). Dle ustanovení § 114 odst. 2 ZZVZ se ekonomická výhodnost nabídek hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality, přičemž zadavatel může ekonomickou výhodnost nabídek hodnotit také podle nejnižší nabídkové ceny nebo nejnižších nákladů životního cyklu. Z formulace tohoto ustanovení vyplývá, že zákonodárce upřednostňuje nastavení kritérií hodnocení, která zohledňují nejen cenu, ale také kvalitu nabízeného plnění; hodnocení pomocí nejnižší nabídkové ceny je však pro zadavatele značně snazší a u mnoha plnění také dostačující nebo i vhodnější. Kritéria hodnocení založená na posouzení kvality nabízeného plnění je těžší formulovat tak, aby dostála veškerým zákonným podmínkám, především pak aby nebyla v rozporu s žádnou ze zásad zadávání veřejných zakázek (§ 6 ZZVZ). Pro zadavatele se však díky nim zvyšuje pravděpodobnost, že mezi nabídkami účastníků zadávacího řízení vybral skutečně nabídku ekonomicky nejvýhodnější.

Jednou ze zásad, která se může výrazně projevit při nastavení kritérií hodnocení, je zásada zákazu diskriminace. Diskriminace může mít mnoho různých podob a pro nezákonnost postupu zadavatele dostačuje, aby jím nastavené zadávací podmínky měly pouze potenciál někoho diskriminovat, nemusí tedy existovat naprosto konkrétní diskriminovaný subjekt. Z pohledu zadavatele může být diskriminační nastavení zadávacích podmínek často zaměněno s pouhou přísností jejich nastavení; ustanovení ZZVZ zadavateli dávají možnost okruh potencionálních účastníků zadávacího řízení zúžit jen na ty, kteří prokáží, že jsou schopni veřejnou zakázku plnit, tedy že k tomu mají například zkušený tým, zkušenosti s obdobnými zakázkami či potřebná povolení, certifikáty apod. Požadavky zadavatele však musí mít podklad v požadovaném plnění a zadavatel tak nesmí vyžadovat více, než co je pro splnění dané veřejné zakázky přiměřené. V opačném případě by se zadavatel mohl dopustit diskriminace těch potencionálních účastníků, kteří přestože by byli objektivně schopni zakázku odborně splnit, nebudou schopni splnit zadávací podmínky, které jsou nastaveny příliš striktně, případně tak, že vyžadují širší kvalifikaci, než jaký je předmět plnění veřejné zakázky. Obdobně jako mohou být diskriminačně nastaveny podmínky pro splnění kvalifikace, může se zadavatel diskriminace dopustit také při nastavení kritérií hodnocení. Zjevně nepřiměřená kritéria hodnocení, která zadavateli nemohou přinést podstatný náhled na skutečnou kvalitu nabízeného plnění a bezdůvodně tak zvýhodní nabídku jednoho účastníka proti nabídce účastníka jiného, jsou diskriminační a tedy nezákonná.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže („Úřad“) se ve svém rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0162/2019/VZ, č. j. ÚOHS-10008/2020/511/KZa zabýval posouzením kritéria hodnocení (napadeného navrhovatelem jako diskriminační) v rámci veřejné zakázky, jejímž předmětem byl výběr dodavatele stravovacích poukázek, které spočívalo v hodnocení účastníků zadávacího řízení podle celkového počtu smluvních partnerů pro pracoviště zadavatele. Zadavatel určil, že kromě celkové nabídkové ceny za 1 ks stravovací poukázky, hlavního kritéria hodnocení s vahou 90 %, bude hodnotit také kvalitativní kritérium s vahou 10 %, které v hodnocení zvýhodní dodavatele, jehož stravovací poukázky budou pro zaměstnance zadavatele nejvýhodnější v tom ohledu, že je budou moci využít v co nejvyšším počtu provozoven v blízkosti svého pracoviště. Navrhovatel namítl, že větší počet smluvních partnerů nemá vliv na kvalitu plnění, ovšem Úřad uznal argumentaci zadavatele, podle které plnění bude kvalitnější v případě více smluvních partnerů v okolí pracovišť zadavatele, jelikož zaměstnanci zadavatele budou mít v co nejkratší vzdálenosti od sídla zadavatele možnost co největší volby stravovacích zařízení.

Úřad zdůraznil, že zákon umožňuje zadavateli požadovat kvalitnější plnění i přes vyšší cenu a že zadavatel sám zvažuje, který aspekt plnění je pro něj natolik důležitý, že by se měl odrazit ve stanovených kritériích hodnocení. Přitom se musí vyhnout mimo jiné právě diskriminačnímu nastavení těchto kritérií, ta by ovšem byla dána v situaci, kdy by kvalitativní kritéria hodnocení bezdůvodně zvýhodňovala určitou skupinu dodavatelů – v řešeném případě se nejedná o zvýhodnění bezdůvodné, zadavatel zvýhodňuje účastníka nabízejícího plnění, které je pro zadavatele, potažmo jeho zaměstnance, výhodnější a přínosnější – tedy z pohledu zadavatele kvalitnější. Kvalitativní kritéria hodnocení také musí být spojena s předmětem veřejné zakázky, souviset s užitnou hodnotou plnění. Úřad dále v odůvodnění uvádí: „…zásadu hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti vynakládání veřejných prostředků jako takovou zákon neupravuje; to, aby byly veřejné prostředky vynakládány hospodárně, efektivně a účelně, je zajišťováno prostřednictvím dodržování pravidel a zásad, která zákon stanoví; jejich porušení přitom Úřad v nyní šetřeném případě neshledal.“

Úřad také poznamenal, že nelze zaměňovat diskriminaci s pouhou nevýhodností pro některé účastníky – skutečnost, že navrhovatel je na trhu nový a nedisponuje takovým množstvím smluvních partnerů jako jiní účastníci zadávacího řízení neznamená, že je zadavatelem nastaveným hodnoticím kritériem diskriminován, ale pouze znevýhodněn. Hodnoticí kritéria ostatně slouží k tomu, aby odlišily „lepší“ nabídky od „horších“ a vždy tedy bude mezi účastníky někdo, vůči komu bude dané hodnoticí kritérium méně výhodné. „Nejde přitom o diskriminaci, ale o projev aktuální situace na daném trhu,“ uzavírá Úřad.

Při nastavení hodnoticích kritérií je nutno dbát na dodržení veškerých relevantních ustanovení ZZVZ, a především pak na dodržení základních zásad zadávání veřejných zakázek. To zadavatele neomezuje nastavit kvalitativní kritéria hodnocení tak, že budou výhodnější pro určité dodavatele, pokud tedy jejich stanovení nebude bezdůvodné a bude souviset s předmětem veřejné zakázky; jinak řečeno, pokud si zadavatel dokáže odůvodnit, že dané kritérium hodnocení skutečně určuje ekonomicky výhodnější nabídku.

Kontaktujte nás


Rádi se s vámi poznáme

Kontaktovat